Výuku začínáme speciálním cvičením pro pravou ruku, kterou je třeba zvládnout tak, že při dosažení určité úrovně o ní příliš nepřemýšlíme a musím tzv. šlapat sama. Cvičení jsou velmi propracovaná a obsahují množství variant. Zároveň hrajeme od začátku etudy z kytarové školy Jiřího Jirmala, kde pokračujeme stále dále a až na některé výjimky nic nevynecháváme. Tuto školu považuji stále za nejlepší, etudy jsou velmi dobře seřazeny a jsou převážně od autorů Carulli, Carcassi, Sor, Diabelli a podobně. V této publikaci se jedná o výuku klasické kytary, ale prvky, které jsou v etudách obsaženy používáme i při doprovodu písní. Zároveň se věnujeme hře akordů, kde kombinujeme rytmické úhozy s jednoduchými akordy zatím bez hmatů s velkým barré a dále akordy rozložené. Po zvládnutí těchto cvičení nacvičujeme bluegrassový doprovod a současně ragtime, který slouží nejen k nácviku skladeb v tomto stylu, ale i k velmi zajímavému způsobu doprovodu. Postupně zařazujeme nejdříve velmi jednoduché skladby ragtime, posléze stále složitější. Zároveň tyto způsoby začínáme uplatňovat při doprovodech k písním. Tento způsob hry je dost obtížný a někteří žáci s ním mohou mít určité problémy, ale dříve, či později by vše měli zvládnout. Ještě bych chtěl podotknout, že některá tato cvičení uchu příliš nelahodí, obsahují disonantní intervaly, ale jsou nutná, jestliže chceme dosáhnout dobré úrovně. Konkrétně se jedná o zvládnutí přesunu 3. prstu levé ruky z páté na šestou strunu a naopak při současném hraní melodie na melodických strunách. Tento přesun se používá u ragtime i bluegrassu, převážně u akordu C. Jestliže tohle zvládneme, zařazujeme cvičení hry legato, které je dlouhodobé a zároveň již můžeme zařadit nácvik stupnic, rozložených akordů a kadencí. Někoho může překvapit, že stupnice zařazujeme dost pozdě, jsou to ale stupnice typové v rozsahu dvou oktáv ve všech tóninách, durové i mollové, jednoduché stupnice i kadence jsme samozřejmě zvládli již dříve. Průběžně po celou dobu výuky probíráme i hudební teorii a jednoduchý zpěv, kde dbáme hlavně na správnou intonaci. Kdo vydrží až sem, dosáhl již značné úrovně a některý jedinec je schopen zahrát i velmi obtížné skladby, dokonce takové, které hrají absolventi konzervatoře při absolventském koncertu. Ostatně není problém připravit některého velmi talentovaného žáka pro studium na konzervatoři, nebo pedagogické fakultě obor hudební výchova, již se to párkrát podařilo, ale je to spíše výjimka a domnívám se, že na pedagogické fakultě v dnešní době požadují spíše klavír.

     Můžeme zařadit hru skladeb flamenco (vlámský styl), spíše se jedná o skladby flamenkového typu, originál flamenco je velmi obtížné zvládnout a je prakticky nenapodobitelné. Mám vybrány určité skladby, které  zvládnout lze, podmínkou je ovšem kytara španělka s nylonovými strunami a zvládnutí speciálních technik (rasgueado, tremolo). U velmi pokročilých žáků zařazujeme stupnice přes tři oktávy (některé), bluesové stupnice, stupnice staré (mody), bluesová schémata a podobně.

     Nastínil jsem standardní způsob výuky, ale výuku lze samozřejmě přizpůsobit individuálním potřebám a schopnostem každého jednotlivce. Jinak přistupuji k sedmiletému dítěti, jinak k dospělému staršímu člověku, jinak k úplnému začátečníkovi a jinak k někomu, kdo má určité zkušenosti, nebo nesprávné návyky. Všechno se dá zvládnout, ale je potřeba doma pravidelně cvičit, ale i tam jsou možnosti a potřeby různé.

 Ještě na závěr – když žák umí, je dobrý žák, když žák neumí, je špatný učitel.

Petr Braun